Svatý Metoděj před svým blaženým skonem určil za svého nástupce sv. Gorazda I., který byl nedlouho po Metodějově smrti spolu se všemi učedníky cyrilometodějskými z Moravy vyhnán latinským kněžstvem a uchýlil se na Balkán, kde pak dále pokračovala Metodějova biskupská linie. Na Moravě však byla vyhnáním pěti Metodějových žáků (Gorazda, Klimenta, Angelára, Nauma a Sávy) a drastickou likvidací cyrilometodějské slovanské církve Metodějova linie ukončena; dále se na Moravě můžeme setkat již jen s biskupy latinskými a převážně nepravoslavnými. Metodějova cyrilometodějská církev byla obnovena až v našem století a to biskupským svěcením sv. Gorazda II. Tímto obnovením nemáme toliko na mysli obnovení východního obřadu u nás, ani pouze sloužení bohoslužeb v národním jazyce, či vrácení možnosti ženatého kněžstva (to vše jsou věci jistě důležité, duchem prvokřesťanské, ale nikoliv nejpodstatnější); především máme na mysli obnovení pravoslavné Církve - tedy Církve zachovávající víru svatých apoštolů, prvokřesťanské obyčeje a autenticky křesťanskou duchovnost.

Jeho život několika slovy

Svatý biskup Gorazd II., rodným jménem Matěj Pavlík. Původně byl katolickým knězem. Setkali bychom se s ním v duchovním proudu, který v dobách kolem vzniku Československé republiky usiluje o reformu římsko-katolické církve v duchu prvokřesťanské praxe (bohoslužba ve srozumitelném jazyce, ženaté kněžstvo apod.). Po papežově odmítnutí jakýchkoliv reforem opouští tento proud římskou církev a lidé masově přestupují do nově se utvářející Československé církve, která se v těch dobách jeví jako pravoslavně se orientující. O Pravoslaví bylo totiž zdejším lidem známo, že zachovává apoštolskou posloupnost biskupů, sedm (hlavních) svátostí a netrpí pozdějšími dodatky ve víře a v církevní praxi jako církev římská. Hnutí Československé církve se však bohužel rozděluje na proud liberální (vedený dr. Karlem Farským) a proud pravoslavný, v jehož čele stanul sv. Gorazd II. Ti, kdož si chtějí zachovat původní pravoslavnou orientaci, musejí z Československé církve vystoupit a vstoupit do nově utvořené místní Pravoslavné církve. Představitelem Československé pravoslavné církve se posléze stává vladyka Gorazd. Budují se pravoslavné chrámy (jedinečná architektura; dnes patří mnohé z nich mezi stavební skvosty Moravy), překládají se texty bohoslužeb, organisuje se život církve - to vše pod vedením a inspirací biskupa Gorazda, který se stal nejen představitelem místní pravoslavné církve, ale i její duší... Na vladyku Gorazda se zachovala vděčná vzpomínka mnohých jeho současníků, kteří hovoří o jeho nesmírné pokoře, obětavosti, pracovitosti; jeho život se vyznačoval hlubokou nepředstíranou zbožností - mnozí v něm již za jeho života viděli světce. Namáhavá ale plodná práce je narušena německou okupací a násilně ukončena událostmi kolem atentátu na Heydricha. Parašutisté, kteří atentát vykonali, našli nakonec útočiště v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu v Praze. Úkryt byl prozrazen a při dobývání krypty parašutisté zahynuli. Svatý Gorazd se pokoušel zachránit církev a vzal celou vinu na skrývání atentátníků před okupačními úřady na sebe (přestože o úkrytu parašutistů v kryptě zpočátku vůbec nevěděl), nabízeje svůj život za životy ostatních a zachování církve. Nacisté ho zatkli a spolu s jeho dvěma pražskými kněžími a předsedou katedrálního sboru starších po několikaměsíčním mučení dne 4. září 1942 popravili. Na smrt bylo deportováno do koncentračního tábora mnoho osob z blízkého okruhu vladyky. Veškeré pravoslavné kněžstvo (z Gorazdovy církve) bylo deportováno do Německa na nucené práce. Majetek církve byl konfiskován, chrámy zapečetěny, bohoslužby zakázány, církev úředně rozpuštěna a práce pro ni se trestala smrtí. Zastřelením svatého mučedníka Gorazda získalo české Pravoslaví svého novomučedníka, který se přiřadil k družině dávných českých svatých: knížat Rostislava, Václava a Ludmily,ctihodných mnichů Ivana Českého a Prokopa Sázavského a dalších. Spolu s nimi i se svatými Cyrilem a Metodějem a všemi svatými se za české pravoslavné dílo pod Božím Trůnem přimlouvá tedy i nový mučedník - svatý biskup Gorazd II.